1. Přes Tian Šan k projektu v Mongolsku.

2. Poprvé do Mongolska
23/07/2015
Show all

1. Přes Tian Šan k projektu v Mongolsku.

Vše začalo na jaře 2012, kdy mne oslovil Tomáš Krejzar z MZe, zda bych se neúčastnil workshopu v Kyrgyzstánu v rámci Křtinské deklarace. Křtinská deklarace je společná iniciativa MZe, iniciovaná právě Tomášem, UNECE v Ženevě a FAO v Římě. Jejím cílem je přenos lesnických zásad a pravidel TUH do oblasti východní Evropy a střední Asie. Původně se měl seminář konat v Kazachstánu, ale nakonec padla volba na Kyrgyzstán, mimo jiné i proto, že to je první země, která z oblasti střední Asie provedla na svém území NIL podle pravidel a metodiky FAO. Bližší informace naleznete na příslušné stránce FAO. V Lesnické práci vyšel na toto téma článek „Jak se dělá inventarizace lesů v pohoří Tien – Shan“.

 

Seminář se konal v listopadu v krásném prostředí na severním břehu „kyrgyzského moře“, jezera Isyk – Kul s překrásným panoramatem pětitisícových vrcholků s ledovci a zúčastnilo se jej kromě pořadatelů 10 cílových zemí (blíže zde). Z Mongolska se zúčastnila semináře dvojice odborníků. Paní prof. Battsetseg viděla v kolegovi Milošovi Pařízkovi nějakého „budovatele socializmu“ z osmdesátých let. Marně namítal, že v té době ještě tahal kačera, svou představu si nedala vzít… Nicméně z celé veselé příhody vzešel námět na projekt z oblasti lesnické genetiky, oblasti, kde podle paní profesorky mongolská strana potřebuje mezinárodní pomoc a nastavení evropských standardů.

 

V lednu 2013 probíhala čilá komunikace a za pomocí paní Dr. Udval, která má v Mongolsku tuto problematiku na starosti se začal rodit návrh projektu, který zahrnoval prvky našich OPRL a zejména nastavení zásad lesnické genetiky, přenosu osiva a návrh na pozdější možnost spolupráce v oblasti menších, lokálních lesních školek, které by pomohli stabilizovat situaci kolem menších sídel, pomohli řešit velké problémy s erozí a rekultivacemi po důlní činnosti. V březnu nám paní Dr. Udval psala, že návrh projektu postupuje na Ministerstvo životního prostředí (MŽP) Mongolska a na naší ambasádu v Ulánbátaru. Po návratu z první části stáže na FAO v Římě, jsem se na České rozvojové agentuře (ČRA) dotazoval zad projekt byl na agenturu z ambasády postoupen. Tam o žádném nevěděli, ale údajně to je stejně jedno, jelikož v Mongolsku díky spolupráci s Čínou v necitlivém chování k přírodním zdrojům, stejně již žádné nové projekty vznikat nebudou a budou se financovat jen projekty dobíhající. Vzal jsem to jako fakt, se kterým se dá těžko něco dělat, a po návratu z druhé části stáže v Římě, jsem díky paní RNDr. Bursíkové z AGORA CE, upřel pozornost k případnému projektu do Gruzie. Ta je také signatářem Křtinské deklarace, ačkoli na posledním workshopu v Kyrgyzstánu se nezúčastnila.

 

Jaké bylo však moje překvapení, když zazvonil v září 2014 v kanceláři telefon, kde na druhém konci drátu byl příjemný mladý ženský hlas s dotazem, zda bych se mohl seznámit s dvěma, resp. třemi lesnickými projekty a posoudit případně jejich vhodnost k realizaci. Tem milý hlas patřil paní Veronice Havlíčkové, mongolistce, která měla daný region v rámci ČRA na starosti. Proč ne, odvětil se za pár minut se ponořil do dvou projektů, které nesly znatelnou stopu projektu z roku 2013, řešili však konkrétní problémy, do kterých se zdejší státní školka v hlavním městě dostala. Na druhý den jsem se sešel jak s Veronikou, tak jejím kolegou Lukášem Svatkem a projekty jsme podrobně probrali včetně stanovení otázek a informací, po kterých by se měli při své cestě do Mongolska pídit. Výsledkem jejich cesty bylo potvrzení toho, že původní projekt se „někde“ zatoulal a na ambasádu v roce 2013 opravdu nedorazil. Paní prof. Battsetsek a paní Dr. Udval potvrdily, že projekt v roce 2013 opravdu vnikl a ve spojení s dalšími pracovníky MŽP a podřízeného Lesnického centra pro výzkum a rozvoj (Forest Reesearch and Development Center – FRDC) pracovníky ČRA ujistily, že o problematiku je nadále zájem. Navíc jsem se dozvěděl mnoho zajímavých věcí.

 

Před pár lety se ke mně díky Martinovi Polívkovi z pobočky v Hradci Králové dostala informace že Člověk v tísni hledá do Mongolska dva učitele pro obor lesnictví. Jedním z těch, kteří tam nakonec odcestovali, byl pan ing. Mikuláš Říha, toho času zaměstnán na České lesnické akademii v Trutnově. Na základě jeho pobytu na univerzitě v Darchanu vznikla mezi oběma školami spolupráce. Navíc, asi 100 km od Darchanu na sever, prakticky na mongolsko-ruské hranici asi 200 km vzdušnou čarou jižně od Bajkalu, v městečku Suuchbátar, je učiliště, které za asistence našeho velvyslanectví otevřelo lesnický obor. Také jsem byl informován, že poblíž Darchanu, je velmi aktivní lesní družstvo, které vede paní Oyuntuya a které provozuje malou lesní školku, čistí pronajatých 250 ha lesa od suchých stromů, zalesňuje volné plochy, a díky tomu jí státní správa každý rok povolí pokácet určité množství dřevní hmoty, které se řeže na jejich malé pile. Na základě říjnové cesty pracovníků ČRA jsme byli vysláni do Mongolska koncem listopadu i my s Milošem Pařízkem, abychom zjistili podrobnosti případného projektu a možnosti jeho rozšíření. Informace se skládaly, jako mozaika a program naší cesty se začal pomalu rýsovat. Rozšířením bylo myšleno propojit plánované navržení prvků OPRL a lesnické genetiky s výukou na darchanské universitě a částečně i na učilišti v Darchanu, místo navržení školky, vybavení dvou modelových technologií Patrik, kterou znali z výuky v rámci projektu Člověka v tísni, provést modelové výsadby, místní NGO pomoci v práci s veřejností a uspořádání závěrečných workshopů pro všechny regionální pobočky FRDC.